Vlastnické právo každého vlastníka nemovitosti je občanským zákoníkem chráněno proti imisím, které jsou definovány v ust. § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého se vlastník musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné imise vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.
I když citované ustanovení hovoří o pozemku, stejně tak je aplikovatelné i na bytové jednotky v domě. Nejtypičtějším příkladem imisí v domě pak bude hluk, přičemž v praxi může být problematické stanovit, kdy se již jedná hluk představující zakázané imise. Vodítkem však mohou být hygienické limity stanovené veřejnoprávními předpisy, jako např. nařízení vlády č. 272/2011 Sb., které stanoví, jaká míra hluku je již nepřípustná.
Pokud by pak některý soused v bytovém domě takto stanovené hlukové limity překračoval, bude se jednat automaticky o imise, které jsou nepřiměřené místním poměrům a které podstatně omezují obvyklé užívání bytu, a tyto imise tedy budou zakázány vždy bez dalšího.
Kdyby imise v podobě hluku hygienické limity nepřekračovaly, bude nutné posoudit, zda tyto imise jsou nepřiměřené místním poměrům, a zda podstatně omezují obvyklé užívání bytu. Jinými slovy bude nutné vždy posoudit individuální okolnosti daného případu, jako např. jak dlouho hluk trvá, jaké je frekvenční složení hluku, ve kterou denní dobu k hluku dochází apod.
Dotčený vlastník se pak může u soudu prostřednictvím negatorní žaloby dle ust. § 1042 občanského zákoníku, domáhat toho, aby se onen vlastník zdržel jednání, kterým dochází ke vzniku nedovolených imisí, tedy nepřiměřeného hluku.
Současně je možné obrátit se na místně příslušnou krajskou hygienickou stanici, která může podle správního řádu provést místní šetření a rozhodnout tak, aby původce hluku zjednal nápravu. Výsledek místního šetření zachycující míru hluku pak může sloužit jako důkaz v civilním řízení.
Závěrem je nutné upozornit na imise vznikající v důsledku provozu závodu, který byl úředně schválen. Tyto imise jsou dle ust. § 1013 odst. 2 občanského zákoníku povoleny, pokud překračují rozsah, v jakém byl provoz závodu úředně schválen. V takovém případě má dotčený vlastník pouze právo na náhradu újmy v penězích, přičemž působení imisí je povinen strpět.
Mgr. Jakub Hrček a JUDr. Ondřej Bultas
Advokátní kancelář Bultas, Kvítková, Kareta a partneři
www.bkkp.cz