RealitySoučasné developerské projekty

SPLNĚNÝ SEN V PRUDKÉ STRÁNI

Páni, to je nádhera, tady bych chtěl žít! Možná, že jste během cestování a dovolených tohle už někdy řekli. Někdy zkrátka narazíte na místo, které se vás tak nějak dotkne. Může to být atmosférou, výhledem, okolní přírodou… Anebo prostě něčím, co nedokážete ani popsat, ale v tu chvíli víte, že tohle je prostě »vaše« místo. Podobným pocitem nejspíš začal příběh velmi zajímavého domu, který vyrostl na strmém svahu hory Sulzberg v západním cípu Rakouska. Jak už to bývá, za vším byl jeden velký sen.

 

Dům dokonale kopíruje krajinu a perfektně do ní zapadá.

Když čtyřčlenná rodina hledala nové místo pro život, zamilovala se do stráně u rakouské vesničky Sulzberg. Místo to je zkrátka nádherné, s úchvatným výhledem i do blízkého Německa. Stejnojmenná hora Sulzberg je vysoká lehce přes tisíc metrů a nabízela život v doslova panenské přírodě. Rodina si vysnila, že na nevelké parcele, kterou si koupí, postaví dva objekty. Vlastní rodinný dům a také budovu, která bude sloužit jako ubytování pro turisty. Tedy v podstatě vcelku běžný koncept, který najdete běžně v rakouských horách. Od začátku ale bylo jasné, že nepůjde o vůbec jednoduchý úkol, stavební parcela v příkré stráni je vždy výzvou, pozemek uzavřený mezi dvěma příjezdovými komunikacemi překonává výškový rozdíl celkem šesti metrů!

 

Také interiér navázal na tradiční domy v Bregenzském lese, proto podlaha, stěny a nábytek jsou zhotoveny z masivního dřeva.

 

Šetrnost k přírodě

Snem rodiny navíc bylo mít dům, který opravdu v maximální míře šetří životní prostředí. A to nejen při samotném provozu, ale také při jeho stavbě. Kromě požadované energetické soběstačnosti rodina chtěla, aby materiály i řemeslníci byli místní, tedy aby mimo jiné nevznikaly zbytečné cesty přes půl Evropy, během kterých se spálí stovky litrů nafty a podobně. Hlavním stavebním a konstrukčním materiálem se tak stalo dřevo vytěžené v nedalekém lese. Ale to jsme trochu předběhli.

 

Původním záměrem byly dvě samostatné budovy. A tohle je konečný výsledek, se kterým je rodina velmi spokojena.

 

Místní architekt

Rodina tedy měla vizi a hledala, jak ji naplnit. Pro vypracování projektu oslovila architekta Juriho Troye, který žije jen pár kilometrů od Sulzbergu. Jako rodilý Vorarlberčan znal architekt krajinu Bregenzského lesa velmi dobře a už v minulosti v mnoha projektech dokázal, že je možné i na extrémních parcelách vybudovat stavby nekonvenční, ale zároveň optimální. Jeho zápal pro udržitelnost ve stavebnictví se navíc potkal s touhou rodiny o postavení domu, který vyprodukuje co nejnižší emise CO2 nejen svým provozem, ale i při stavbě samotné. Po spojení s Troyem nicméně rodina ustoupila z jedné své představy.

 

 

Stavba objektu v příkrém svahu není náročná jen technologicky, ale i finančně.

 

Dva domy? Zbytečné!

Po dlouhých debatách totiž Troy přesvědčil rodinu, že jejich dva sny – tedy rodinný dům a dům pro turisty, je výhodnější spojit do jediného čtyřpatrového kompaktního objektu, který zachová obě zamýšlené funkce a nabídky i dostatek soukromí jak pro investory, tak pro budoucí návštěvníky. Dalším pádným argumentem pak byly, jak už to tak bývá, peníze. Zakládání stavby v příkrém svahu je složité nejen technologicky, ale finančně. Dvě budovy by se tak jednoduše příliš prodražily. Argumenty měl Troy jasné, návrh jediného velkého domu se rodině nakonec zalíbil a tak si obě strany plácly. A začalo se stavět.

 

 

Jádrem čtyřpatrového domu je schodiště procházející všemi patry.

Těžký terén? Výzva!

Architekt od začátku pracoval s komplikovanou stavení parcelou tak, aby v co nejmenší míře zasáhl do až pitoreskní krajiny hory Sulzberg. Terénní specifika místa zkrátka měla dát vzniknout velmi zajímavému atypickému domu. Jak už bylo řečeno, hlavním konstrukčním materiálem se stalo dřevo z nedalekého lesa a pojetí domu se mělo zásadně inspirovat tradiční horskou architekturou. Objekt byl proto zakončen sedlovou střechou, fasádu pokryly štípané smrkové šindele. Ty zůstaly na fasádě ve své přírodní kráse, dřevo v interiéru bylo nicméně ošetřenou olejovou lazurou proti žloutnutí povrchu. Také interiér tedy celkově navázal na tradiční domy v Bregenzském lese, proto podlaha, stěny a nábytek jsou zhotoveny z masivního dřeva.

 

Rodina vstupuje do domu z horní příjezdové cesty, turisté z té spodní.

 

Jak oddělit rodinu a návštěvníky

Dům má dva oddělené vstupy, k čemuž dopomohl velký výškový rozdíl krajiny i fakt, že je pozemek mezi dvěma příjezdovými komunikacemi. Turisté jednoduše vstupují do části se třemi samostatnými byty po dolní příjezdové cestě, majitelé mají přístup do jejich horních pater po horní komunikaci. Jádrem domu je pak schodiště procházející všemi patry. Napadá vás, jak moc přírodního světla mají vlastně turisté v nižších patrech? Prosvětlení objektu je další vychytávkou, která se v domě velmi povedla. Jde zejména o chytré rozvržení fasádních i střešních oken Velux, čím se do všech vnitřních prostor dostává nadstandardní množství slunečního světla. Dům navíc využívá i tzv. zenitové světlo přicházející shora, které je při zatažené obloze třikrát intenzivnější než světlo z bočních oken. Velkoplošné zasouvací dveře skýtají navíc výhledy do hor a vytvářejí plynulý přechod mezi interiérem a exteriérem.

 

Při všech moderních vychytávkách se dům snaží být co nejvíce věrný tradiční horské architektuře, ke které patří i sedlová střecha.

 

Schodiště spojuje všechna patra, přičemž ale obytná část rodiny a jednotky pro turisty se vzájemně neruší.

 

Co letní parno a zimní mrazy?

Jak správně tušíte, ruku v ruce s prosvětlením prostor sluncem, bylo třeba myslet také na provětrávání. Prostory rodiny využívají pro výměnu vzduchu přirozený komínový efekt, turistickou část zajišťuje nezávislá mechanická ventilace. Před přílišným přehříváním interiéru navíc pomáhá účinné venkovní stínění. Místnost přitom není třeba úplně zatemňovat, aby měla příjemné osvětlení denním světlem. Střešní okna jsou na jižní straně vybavena transparentními, elektricky ovládanými markýzami, které jsou naprogramovány tak, aby se v horkém létě brzy ráno automaticky zatáhly. Také okna na západní straně fasády jsou chráněna transparentním textilním stíněním. A co v zimě? Díky kvalitnímu tepelně izolačnímu plášti budovy, kompaktnímu tvaru objektu a cílenému využití solárních zisků okny, bylo možné snížit spotřebu na minimum. Teplo je rozváděno nízkoteplotním podlahovým systémem, dodatečně je možné topit kamny na dřevo z vlastního lesa.

 

V interiéru se snoubí moderní i tradiční pojetí. Vysoké stropy pomáhají zdravějšímu vzduchu i jeho přirozené cirkulaci.

 

Dům si sám díky kolektorům ohřívá vodu. Také v koupelně je v maximální možné míře přirozené světlo.

 

Dům využívá i tzv. zenitové světlo přicházející shora, které je při zatažené obloze třikrát intenzivnější než světlo z bočních oken.

Maximální úspornost

Velkým přáním rodiny bylo mít dům ekologicky šetrný, který bude s energiemi nakládat hospodárně nebo si je dokonce sám vyrábět. Veškerou spotřebu proto pokrývají výlučně obnovitelné zdroje: vodu ohřívají termální kolektory o ploše 15 m², elektřinu produkují fotovoltaické moduly o ploše 112 metrů čtverečních (v létě mají dokonce nadprodukci elektřiny) a vytápění zajišťuje nedaleká výtopna na biomasu, která zajišťuje také ohřev zbývající potřeby užitkové vody. Vše tedy podle přání rodiny. Na krásné stráni v západním Rakousku se zkrátka podařilo do puntíku splnit jeden sen.

 

Dům stojí doslova na dohled od centra vesničky a pár kroků od místního malého lyžařského vleku.

 

Části interiéru jsou otevřené tak, aby se maximálně propojily s exteriérem.

 

Orientace budovy dovoluje si vychutnávat jak západy, tak východy slunce.

 

Fasádu pokryly štípané smrkové šindele.

 

Dům si díky solárním panelům vyrobí sám dostatek elektřiny. V létě má dokonce nadprodukci.